Doslova mne to udeřilo do očí! Jestliže cílem tvůrců této reklamy bylo šokovat, pak se jim to v mém případě podařilo dokonale. Ano, byl jsem šokován, ovšem zřejmě jinak, než „reklamologové“ zamýšleli – předpokládám totiž, že jejich záměrem nebylo vyvolat znechucení a hnus, nýbrž šok úplně jiného druhu, totiž takový, kdy se člověk lekne a příští den pošle peníze na účet pojišťovny, jejíž logo je hned pod tím sloganem: TATO REKLAMA TADY BUDE I ZÍTRA. A VY?
Životní pojištění… Proč se tomu tak vůbec říká, když je všem jasné, že jde nikoli o pojištění života, ale smrti? Ostatně – i ten reklamní slogan sděluje (byť v poněkud zmírněném tónu), že nikdo z nás neví dne ani hodiny, že umřít můžeme třeba v příští minutě a pro tento případ je tady hodná pojišťovna, která myslí na všechno, dokonce i na naši smrt. Tedy (přesněji řečeno) na naše peníze, které jí odevzdáme a z nichž ona „odškodní“ naše pozůstalé za to, že jsme jim umřeli…
Takto nějak jsem přemýšlel. když jsem vystoupil z tramvaje a šel Masarykovou ulicí k nádraží, když tu najednou… ZANECHTE PO SOBĚ VÍC NEŽ JEN VZPOMÍNKY! A měl jsem další námět k přemýšlení.
Tak tichá, vděčná vzpomínka na zemřelého je dnes už málo? K tomu, aby člověk na své blízké vzpomínal po jejich smrti v dobrém, je nutná pěkně zaokrouhlená finanční částka? Kam jsme se to dostali?!
Když jsem pak jel ze Zvonařky autobusem domů, vytáhl jsem z tašky knihu a krátil si cestu četbou. Z okna jsem se raději nedíval. Měl jsem obavy, že bych mohl uvidět nějakou další reklamu na životní pojištění. Třeba se sloganem: TUTO REKLAMU ZÍTRA ODDĚLAJÍ. A VÁS?
